Voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd.
(Motlitba za vodu, Hradišťan)
Rakovecké údolí je protkáno křehkou sítí vod. Protéká jím potok Rakovec, na jeho svazích najdete nejednu studánku a nedaleko Račic vyvěrá artézský pramen. Voda přitom sehrála zásadní roli také v historii údolí, respektive v historii jedné zdejší středověké vesnice.
Rakovec
Potok Rakovec, který dal jméno zdejšímu údolí, pramení nedaleko zaniklé středověké osady Bystřec a klikatí se široce otevřeným údolím do Račic odkud pokračuje k Rousínovu, aby se za Křenovicemi spojil s říčkou Litavou. V jeho chladné, čisté a kyslíkem bohaté vodě našla domov zvláštní živočišná společenstva. Nejpočetnější skupinou jsou bezobratlí (červi, mlži, korýši a vodní larvy hmyzu), kteří se udržují většinou na kamenitém dně pomocí různých příchytných ústrojí. Z ryb se v potoce prohání pstruh obecný a vranka obecná a nad vodami Rakovce ledňáček říční, skorec vodní, loví zde i vzácný čáp černý.
Studánky
Studánka – místo magické přitažlivost mezi světem nad a světem pod. Životodárný vývěr vody uctívaný pohanskými kulty dávných věků, symbol čistoty, osvěžující hrdlo i duši, nezastupitelný prvek v ekosystému krajiny (Klvač, 2002). Řada studánky z krajiny zmizela. Některé skončily v melioračních rourách, jiné vlivem nešetrných zásahů člověka vyschly. Na Vyškovsku zůstaly převážně v lesích, místy na zelených okrajích vesnic. Sedláci už v krajině nepobývají celé dny a v horku tam nenapájejí dobytek. Běžný život lidí se z polí vytratil a studánky, dříve samozřejmé, nyní pro člověka pozbyly význam. V polích už není co uctívat (Klvač, 2003).
Většina současných studánek byla vybudována jako zdroj pitné vody lesníky a sedláky zejména v první polovina 20. století. V druhé polovině 20. století docházelo ke snižování významu studánek a k jejich postupné devastaci. Zejména lesní studánky trpěly nedostatkem péče a nevhodným hospodařením v lesích. Pokud studánka zůstala až do současnosti, její kvalita je silně ovlivněna stavem okolního prostředí a jeho znečištěním.
Smyslem péče o dnešní studánky je tvorba turisticky a esteticky atraktivních míst, která mohou sloužit k relaxaci. Studánky se tak stávají významným krajinotvorným prvkem, který odráží náš přístup ke krajině a zájem o její historii.
Artézský pramen
Nedaleko Račic stojí v lesích nenápadný bílý domeček. V jeho útrobách se skrývá zařízení, které čerpá vodu vyvěrající z artézkého pramene do potrubí zásobující vodou nedaleké Ježkovice a Ruprechtov. Ještě v 70. letech 20. století tryskal ze země tryskal vysoký gejzír vody. Artézský pramen v Rakoveckém údolí byl objeven náhodou, během průzkumu, který zde v 80. letech prováděl geologický ústav v souvislosti s možnostmi rozšiřování drnovického vodovodu. Voda z pramene byla postupně zatrubněna a odvedena do vodovodu.
Existence artézského pramene je dokladem dvojího zaplavení Rakoveckého údolí mořem v době mladších třetihor. Mezi dvěma vrstvami nepropustným jílů leží silná vrstva zvodněných štěrkopísků. Proražením horní vrstvy stříká voda podle zákona o spojených nádobách do výšky hladiny ve zvodněné vrstvě.
Voda ve službách člověka
Buď je vody málo, anebo moc. I když se člověk o nastolení rovnováhy pokoušel od pradávna, často to končilo s opačným výsledkem. Své o tom věděli obyvatelé nedaleké zaniklé středověké vesnice Bystřec.
Bystřec s vodou i pod vodou
Bystřec byl protkán důmyslnou sítí kanálů. Jedny vodu přiváděly, druhé odváděly. Odvodňovací strouhy sbíraly vodu již nad staveními a odváděli ji pryč. Stejnou pozornost však lidé věnovali také přivedení pitné vody. Unikátní nadzemní vodovod rozváděl vodu od prameniště k jednotlivým usedlostem. A protože jí nebylo tolik, aby proudila stále všemi přívody, vznikl systém přepouštění. Stačilo v určitém místě vložit do kanálu kámen, voda se přehradila a proudila jiným ramenem. Za bystřeckým vodovodem vás dovede naše geokeška.
Až sem by se dalo říci, že platí rčení o dobrém sluhovi. Jenže voda je také mocný pán. Nepropustné jílové podloží, nešetrné zásahy do přírody, budování polí a domů v místech, kde mělkou půdu zpevňovaly kořeny stromů. Tato trojkombinace se stala Bystřeci osudnou. Odlesnění svahů vedlo k velké erozi. Během dešťů stačilo málo, část svahu se utrhla a pod dvoumetrovými nánosy bahna pohřbila několik usedlostí. Lidé vesnici přestěhovali se na druhou stranu údolí, vybudovali protipovodňová opatření a snad se ze svých chyb i trochu poučili.
Barvení rostlinami
A když už jsme u středověku, zabrousíme k barvířům. Barvířství totiž s vodou úzce souviselo. Většina tehdejších lidí oblékala do nebarvených látek z přírodních materiálů. Barvené látky totiž představovaly bohatství a přepych, neboť barvení bylo dražší než látka samotná. Barvilo se pomocí domácích rostlinných extraktů (šafrán, duběnky, šicha černé, borůvky), či dovozových barvidel (boryt, mořena, červec).
K našemu experimentu však zas tolik vody potřebovat nebudeme. V Rakoveckém údolí roste celá řada květin a keřů, jejichž prostřednictvím si můžete obarvit a vytvořit např. originální ubrus, prostírání či tašku. Stačí si cestou nasbírat ingredience.
Červená a oranžová
Červená rozhodně nepatří mezi nejběžnější barvy, které lze získat z rostlinného materiálu. Právě jasně červená je téměř vrcholem barvířského umění. K jejímu získání je nutno použít méně obvyklá mořidla, ale pokud se spokojíte s tlumenějšími oranžovými a růžovými tóny, lze jich dosáhnout poměrně snadno.
Kořeny některých svízelů a příbuzných rostlin
Do této skupiny rostlin patří např. bračka rolní, mařinka barvířská, svízel lesní, svízel močálový či svízel povázka (ten v Rakoveckém údolí bez problémů najdete). Všechny tyto druhy obsahují v kořenech kyselinu ruberythrovou, která se snadno štěpí na červené barvivo alizarin. Toto barvivo poskytuje s různými mořidly odlišné odstíny červené barvy. Zmíněné druhy se ve střední Evropě používaly jako náhražka mořeny barvířské.
Usušené kořeny se mlely ručním mlýnkem na prášek, který se před upotřebením namočil a nechal přes noc vyluhovat. Následující den byla lázeň připravena k barvení. Vlna a tkaniny se v lázni teplé 70°C barví asi 1-2 hodiny. S potaší vzniká barva tmavě červená, kamenec látku obarví skořicově až korálově červeně.
Poupata třezalky tečkované
Květní poupata rozemnutá mezi prsty barví tmavě červeně. Větším množstvím lze obarvovat předměty i plátna, avšak nelze počítat s trvalou stálostí barvy po vyprání. Barvení tkanin ve vroucí lázni s kamencem dává béžovou barvu.
Žlutá
Žlutá barva bývá snadno dostupná v různých odstínech po dobu celého roku i v případě, že si nezajistíte žádné přírodní barvířské materiály předem. Patrně nejobtížnější je příprava jasně žlutých barev. Pokud se však spokojíte s různými odstíny světle žluté, hnědožluté nebo zelenožluté, nebývá technika barvení nikterak náročná a mnohdy tyto barvy zaujmou více, než čistá žluť. )
Květ blatouchu bahenního
Šťáva vytlačená z květů a vařená s kamencem dává žlutou barvu, z níž se připravoval trvanlivý žlutý inkoust. Občasně se používal i při barvení látek. Při použití kamence a vinného kamene lze docílit jasně žluté barvy látky.
Nať vrbiny obecné
Výluh z drobně nasekaných lodyh vařený s kamencem barví látky na žlutou barvu.
Zelená
I přes to, že zelená je královnou barev v rostlinné říší, získat čistě zelné plátno bývá dosti obtížné. Nejběžnější jsou olivově zelné, hnědozelené až khaki odstíny, který lze pomocí skalice zelené jak mořidla dosáhnut prakticky po celý rok.
List podbělu lékařského
K barvení se používá čerstvé listí. Se špetkou zelené skalice dává nachově zelenou barvu.
Nať kakostu smrdutého
Nať kakostu smrdutého barví s použití kamence olivové odstíny.
Nať kontryhele obecného
Nať kontryhele s kamencem dává různé odstíny zelené.
Modrá
Připravit čistě modrou barvu nebylo nic snadného. Svědčí o tom velká obliba borytu barvířského, který se až do 18.- století hojně pěstoval jako kulturní rostlina, a později dovoz indigového barviva. Přesto však existují možnosti, jak modrou barvu získat i ze surovin dostupných ve volné přírodě.
Borůvky – plody
K barvení se znamenitě hodí plody, obsahují modré barvivo anthokyan. Borůvkami se dříve přibarvovala bílá vína. S kamencem jako mořidlem barví borůvky znamenitě látka na modro až modrošedo. Trnky – plody Plody vařené s kamencem v kyselém prostředí dávají růžovou barvu, která však po přidání sody na praní nebo po vyprání v mýdle zmodrá.
Černý bez – plody
Plody bezu se v minulosti používali k barvení octa, limonád, marmelád, vín, likérů a cukrovinek. Barví ale také přízi a plátno. Se skalicí zelenou dává šedomodré zbarvení.
Hnědá
Nahnědo barví především kůra stromů, kterou je možné dobře skladovat, a tím se tato barva stává dostupnou v průběhu prakticky celého roku. Lze také vždy vybírat z nepřeberného množství odstínů, kterých je možno dosáhnout vhodným výběrem barvířské rostliny.
Listy a plody jírovce maďalu
Ze zelených plodních obalů se připravovalo barvivo, které spolu s octanem olovnatým dávalo červenohnědé zbarvení, se skalicí zelenou pak pěknou tmavě hnědou barvu látek. V barvířství se používala také kůra, která se skalicí zelenou barví červenohnědě, mladé větve a listy poskytují barvu hnědou.
Listy břečťanu popínavého
Listy a dřevem břečťanu se barvilo plátno na rezavě hnědou barvu.
Černá
Černá je zvláštní barva již jen proto, že v přírodě se s černou barvou prakticky nesetkáte. Zdání černé barvy převážně tvoří velmi syté odstíny modré, zelené nebo hnědé.
Kořeny tužebníku jilmového
Kořen tužebníku vařený s kamencem poskytuje černou barvu tkanin.
Bez vody není život
Voda je životodárnou tekutinou, bez které by na zemi neexistoval existovat život. Zajímavé je, že největší část vody na planetě je slaná (jedná se o 97 % veškeré vody na Zemi a dokonce 70 % celého povrchu planety). Pouhá zbývající 3 % připadnou na vodu sladkou. Většina z ní (přesně 69 %) je navíc uchovávána v ledovcích (na horách a kolem severního a jižního pólu).
8000 litrů za botu Nejvíce vody nespotřebujeme v domácnosti při vaření, sprchování nebo čištění zubů, ale tím, co spotřebováváme. Například ke vzniku sklenice mléka je zapotřebí 200 litrů vody, naproti tomu na šálek čaje „postačí“ 35 litrů. Jeden krajíc chleba stojí Zemi 40 litrů vody, je-li se sýrem, pak ale potřeba vody stoupne až na 90 litrů. Jedna brambora spotřebuje na svůj vznik 25 litrů, jedno vejce ale až 135 litrů. Za sklenicí pomerančového džusu se skrývá 170 spotřebovaných litrů vody, za sáčkem chipsů 190 litrů. Hamburger je obrovský žrout - na jeho vznik je třeba 2400 litrů vody, na bavlněné tričko až 4000 litrů a na kožené boty neuvěřitelných 8000 litrů.
Zdroje
- Ludvík Belcredi: Bystřec – O založení, životě a zániku středověké vsi ; 2006
- Josef Petráň a kol.: Dějiny hmotné kultury II.; 1985
- Vlastimil Vondruška: Život ve středověku; 2007
- Lubomír Tichý, Ivona Tichá: Barvy z rostlin; 1998
- Ministerstvo životního prostředí: http://detem.mzp.cz/voda.shtml
- http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-hydrosfera.htm
- Petr Horák: Diplomová práce Epigeičtí střevlíkovití vybraných stanovišť v horní části údolí Rakovce; 2008.
Obrazová dokumentace
1) Foto: Potok u Bílé skály, Jakub Gottvald
2) Foto: Studánka Pavlína, Jakub Gottvald
3) Foto: Artézský pramen v Rakovckém údolí,
4) Kresba: Rozvod pitné vody v zaniklé středověké osadě Bystřec, Petra Tomanová
5) Foto: Vzorník barev z rostlin, Kniha Barvy z rostlin, Tichý, Tichá